Minimalistické, anebo vysoce tlumené boty?

Běžecké boty se v průběhu desetiletí vyvíjely pod vlivem výrobců i běžců, kteří reagovali na nové výzkumy, trendy a vnější faktory. Dnes existují dvě klíčové kategorie: minimalistické boty, které jsou tenké, lehké a flexibilní, a mnohem početnější vysoce odtlumené boty, které mají silnější podrážku navrženou pro absorpci nárazů. Jedním z klíčových faktorů ovlivňujících design obuvi je také drop, tedy výškový rozdíl mezi patou a špičkou, který ovlivňuje běžeckou techniku. Při volbě boty je vhodné zvážit dopady na tělo a zdraví, protože jednoznačné doporučení neexistuje.

Proč by vás to mělo zajímat?

Správné boty mohou snížit riziko zranění (nebo ho naopak zvýšit, pokud zvolíte špatně s ohledem na své běžecké zvyklosti a záměry!), zlepšit pohodlí a efektivitu běhu, ovlivnit váš běžecký styl a zapojení svalů, mít vliv na dlouhodobé zdraví kloubů a nakonec rozhodnout, zda vás běhání bude bavit, nebo přinášet bolesti a potíže, často i velmi špatně lokalizovatelné. Pochopení vývoje běžecké obuvi vám umožní lépe porozumět tomu, jak se měnilo myšlení a preference v průběhu let.

Do 70. let: Éra základních běžeckých bot

Před příchodem moderních běžeckých bot se atleti a rekreační běžci (pokud se o druhé skupině vůbec v té době dalo mluvit) spoléhali na tenké kožené nebo plátěné boty s minimální oporou. Tyto boty měly prakticky nulový drop, tedy žádný výškový rozdíl mezi patou a špičkou, což podporovalo přirozený dopad chodidla. Mezi klíčové milníky patří 20.–30. léta, kdy Adolf Dassler, zakladatel Adidasu, vytvořil první běžecké tretry se špunty pro lepší přilnavost na dráze. V 40.–50. letech běžci používali lehké kožené boty s jednoduchou gumovou podrážkou, které byly navrženy spíše pro rychlost než dlouhodobé pohodlí. Je třeba si uvědomit, že se tehdy běhalo víceméně jen po dráze! V 60. letech se objevila Onitsuka Tiger Marathon Tabi, inspirovaná japonskými ponožkami tabi, která nabídla flexibilnější střih. Samotná Onitsuka, resp. její část, se později přejmenovala na dnes známý Asics.

Tyto rané modely měly významný vliv na zdraví běžců. Nulový drop podporoval dopad na přední nebo střední část chodidla, čímž snižoval nárazové síly na kolena a posiloval svaly chodidla. Na druhou stranu zvyšoval zátěž na Achillovu šlachu, což mohlo být problematické pro ty, kteří byli zvyklí na běžnou obuv se zvýšenou patou. Minimalistická konstrukce těchto bot byla dána požadavky závodníků na rychlost a přilnavost, ale také technologickými omezeními té doby. Není tedy překvapením, že potíže s achilovkami měli tehdy snad všichni závodní běžci!

Nástup tlumivých běžeckých bot (70. léta – 2000)

Zásadní zlom nastal v roce 1972, kdy Bill Bowerman a Phil Knight představili Nike Waffle Trainer s vylepšenou přilnavostí a základním tlumením. Skutečnou revoluci přinesl v roce 1978 model Nike Tailwind, který díky technologii air cushioning od Franka Rudyho absorboval nárazy. Tím začala éra bot s vyšším dropem (10–12 mm), které podporovaly běh přes patu. To už jsme totiž v době rostoucí obliby rekreačního běhání, často i mezi lidmi s nadváhou. V 80. letech pak značky jako Asics (s GEL tlumením) a New Balance (s EVA pěnou) zpopularizovaly polstrované boty mezi širokou veřejností. Mezi první masově prodávané modely patřily New Balance 990 (1982) a Nike Pegasus (1983), zatímco v roce 2000 se objevily inovace jako Nike Shox.

Tento posun měl své výhody i nevýhody. Vyšší pata snižovala zatížení Achillovy šlachy a lýtek, což bylo pohodlnější pro běžce došlapující na patu. Na druhou stranu zvyšovala síly působící na kolena a kyčle kvůli větším brzdným silám při dopadu. Navíc spoléhaní na tlumení oslabovalo přirozenou schopnost chodidla absorbovat nárazy. Prostě chodidlo v botě zlenivělo a vazy a šlachy postupně ztrácely své určení. Tato změna byla vedena především výrobci obuvi, kteří využívali nové materiály a biomechanické výzkumy, ale také rostoucí poptávkou po pohodlí během běžeckého boomu 70. a 80. let. Na negativní dopady ochabování svalstva chodidel se tehdy moc nehledělo, resp. nebylo dáváno do souvislosti s jinou konstrukcí bot.

Minimalistická revoluce a maximalistická kontrarevoluce (2009–2017)

V roce 2009 se bestsellerem stala kniha Christophera McDougalla „Born to Run“, která kromě běhu mimo asfalt na velmi dlouhé vzdálenosti též zpopularizovala běh naboso. Autor se dost nekompromisně pustil do Nike, která podle něj mohla za záhadná zranění svých zákazníků. Kniha měla a dosud má velký ohlas a značky na to reagovaly výrobou bot s nulovým nebo nízkým dropem (0–4 mm), jako byly Vibram FiveFingers, Nike Free (2004) a New Balance Minimus (2011). Průkopníkem minimalismu v terénu pak byla třeba evropská značka Inov-8 se svými vysoce ohebnými krosovkami. Myšlenkou bylo vrátit se k přirozenějšímu stylu běhu, inspirovanému ranými lidmi a běžci jako Abebe Bikila, olympijský maratonský vítěz z roku 1960, který běžel bos.

Minimalistické boty podporovaly dopad na střední nebo přední část chodidla, čímž snižovaly brzdné síly a namáhání kolen a zároveň posilovaly svaly chodidla a bérců. Nicméně běžci, kteří přešli na tuto obuv příliš rychle, často trpěli zraněními Achillovy šlachy a lýtek kvůli zvýšeným nárokům na tyto svaly. Prostě po letech běhání v tlumivé obuvy jejich nohy nebyly připraveny na rychlou adaptaci a převážně výkonnostní běžci odmítali ztrácet čas pomalou změnou techniky běhání (nutnost zkrátit krok a zvýšit jeho frekvenci), která měnila jejich letité zvyklosti a obírala je o rychlost. Navíc minimální tlumení znamenalo menší ochranu na tvrdém povrchu.

Kontrarevoluci proto přinesla francouzská značka Hoka One One po roce 2015. Její “maximalistické” boty vypadaly snad ještě robustněji než původní tlumivé Nike, do kterých se pustil McDougall! Jenže Hoka s nimi slavila úspěch, zjevně se přesně trefila do poptávky výkonnostních běžců (nejprve těch trailových) a dodnes patří mezi kultovní značky všech ambiciozních běžců!

Revoluce karbonových bot (2017–současnost)

V roce 2017 uvedla Nike Vaporfly 4%, první botu s karbonovou deskou zapuštěnou do vysoce responzivní pěny (ZoomX). Tyto boty mají vysoký drop (8–10 mm), ale kombinují tlumení s extrémní návratností energie. Padaly maratonské rekordy, což vyvrcholilo ve Vídni, kde Eliud Kipchoge v roce 2019 poprvé v historii zaběhl maraton pod 2 hodiny. Marketingově silná značka Nike okamžitě argumentovala výhodami těchto bot s ohledem na možnost zdolání osobních rekordů, dokonce se na její popud začala měnit pravidla atletiky pro běžecké boty. Karbonky dnes obouvají na závody i obyčejní hobíci, přestože byly původně zkonstruovány pro superrychlé běžce. Dnes mezi top závodní boty patří i Adidas Adizero Adios Pro, Saucony Endorphin Pro či Asics Metaspeed Sky.

Dopad karbonových bot je obrovský. Zlepšují běžeckou ekonomiku, snižují únavu a urychlují regeneraci. To aspoň tvrdí firma, většina kritiků třetí argument popírá a varují, že tuhá karbonová deska může měnit biomechaniku běhu a přinášet dlouhodobá rizika. Je tedy jasné, že kyvadlo se časem opět přehoupne na druhou stranu a vývoj přinese botu novou.